Meč z doby lucemburské
Meč byl mimo praktickou funkci i nositelem řady symbolických významů. V období raného středověku byly meče významným atributem a symbolem společenského postavení svého majitele, což se odráželo nejen v bohaté výzdobě, ale i v tom, že po smrti majitelů se tyto meče stávaly součástí jejich hrobové výbavy. Omezení vlastnictví mečů v raně středověké společnosti bylo limitováno nepochybně především jejich vysokou pořizovací cenou, kterou si mohly dovolit vynaložit pouze opravdové špičky tehdejších elit. Meč se tak stal odznakem vyššího společenského statutu a později rovněž symbolem práva, jehož výkon byl s tímto společenským postavením nedílně spjat.
Na raně středověké meče plynule navázal vývoj tzv. mečů románských, které byly stejně jako jejich předchůdci vybaveny krátkými, poměrně širokými čepelemi, které se v průběhu času neustále prodlužovaly a jejich hrot byl stále výraznější. Meče 11. - 13. století byly neustále primárně ovládány jednou rukou, čemuž byla uzpůsobena jejich garnitura rukojeti s dominujícími masivními jednodílnými hlavicemi, které meče vyvažovaly. Celková váha zbraně však byla stále posunuta více ke hrotu, což nás informuje o tom, že tyto zbraně byly určeny především k sečným útokům. V této době byl meč, a to i díky přetrvávajícím velkým pořizovacím nákladům, stále jistým odznakem společenského postavení svého majitele.
Od konce 13. století, v reakci na stále dokonalejší ochranou zbroj, řešili mečíři otázku zvýšení účinnosti mečů. Tento důležitý problém vyřešili tím, že výrazně prodloužili délku čepele, kvůli čemuž museli adekvátně prodloužit i dělku rukojeti. Vznikly tak typické dlouhé meče, jež byly ovládány oběma rukama, což efektivitu těchto zbraní značně zvýšilo. Jejich těžiště se posunulo směrem k rukojeti, a to mělo za následek lepší ovladatelnost zbraně i při provádění bodných útoků. Od počátku 14. století počaly dlouhé meče na evropských válčištích dominovat a staly se z nich jedny z nejpopulárnějších zbraní vrcholného a pozdního středověku vůbec. V této době totiž přestaly být meče výhradním majetkem vyšších sociálních vrstev. O tomto stavu nás informuje celá řada písemných pramenů, především pak různé policejní řády, které omezují nošení zbraní v areálu měst. Omezení jejich nošení se týkalo rovněž interiérů veřejných úřadů a budov, z pochopitelných důvodů především krčem.
Dlouhý meč doznal ve své době tak velké popularity především díky svým ideálním vlastnostem, které v boji prokazoval.
Keltský meč
Na fotografii se nachází keltský meč se zdobenou rukojetí a hlavicí, která je vyrobena z bronzu, zatímco ostří meče je železné. Meč, který je zde vyobrazen, byl nalezen v západní Evropě. Zajímavé ovšem je, že zcela totožná hlavička byla nalezena na Malém Hradisku pouze několik kilometrů od Boskovic. Je prakticky jisté, že obě hlavičky byly vylity ve stejném kadlubu, což svědčí o evropské síti obchodních stezek v době laténské.
Meč z doby krále Jana Lucemburského
Ve vitríně si můžete prohlédnout meč z doby vlády Jana Lucemburského, který byl nalezen nedaleko našeho muzea. S velkou pravděpodobností (hraničící téměř s jistotou) tento meč souvisí s neposlušností některých členů šlechtických rodů, která měla za následek tažení Jana Lucemburského na Moravu v roce 1312, aby přiměl tyto šlechtice k poslušnosti. Tato výprava je zmiňována i v tzv. Zbraslavské kronice, kde je mezi ostatními „ničemnými muži“, jak je kronikář nazývá, jmenován i Artleb z Boskovic.
Jak se používal meč jednoruční?
Jak se používal meč jedenapůlruční?
https://ohlasy.info/clanky/2017/09/stredoveky-mec.html
Konstam, Angus: Historical Atlas of the Celtic World. London 2003.
Žitavský, Petr: Kronika Zbraslavská = Chronicon aulae regiae. Praha 1952.
Osobní archiv Jindřicha Figury
Klučina, P. 2004: Zbroj a zbraně Evropa 6. - 17. století, Praha – Litomyšl
Vich, D. 2006: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě. Katalog archeologické sbírky I – II. Zprávy české archeologické spoečnosti – Supplément 74. Praha.
Žákovský, P. 2009: Dlouhé meče ze sbírek muzeí v Chocni a Vysokém Mýtě. In Archeologické rozhledy LXI – 2009. 509-523.
ŽÁKOVSKÝ, Petr a Zdeněk SCHENK. Středověké a raně novověké zbraně Přerovska: zbraně a zbroj od kolapsu Velké Moravy do konce třicetileté války. V Přerově: Muzeum Komenského, p.o., 2017. ISBN 978-80-7524-012-5.