Tajemství z fotopasti

Rozvoj techniky v posledních letech otevírá přírodovědcům netušené možnosti při výzkumu živé i neživé přírody. Letecké (družicové) snímkování, telemetrie (sledování pohybu živočichů pomocí zařízení umožňujících lokalizovat jejich polohu), využívání detektorů k převodu lidem neslyšitelných vysokých tónů (např. u netopýrů) na slyšitelné frekvence nebo analýzy DNA dramaticky mění možnosti poznání.

Cenově dostupné fotopasti, pořizující jak jednotlivé fotografie, tak krátké videosekvence, umožňují sledovat životní projevy savců a ptáků. Kvalitní fotopasti snímají s dostatečným rozlišením a v noci si pohybující se objekt osvěcují v neviditelném spektru, aby zvířata nebyla rušena.

Muzejní přírodovědec začal využívat fotopasti především ve snaze zachytit šíření nových invazních druhů (mýval) či návrat velkých šelem (vlk) na Boskovicko. Ty se zatím zachytit nepodařilo, přesto jsou některé záběry tzv. běžných druhů (srnčí zvěř, prase divoké, liška, jezevec) velmi zajímavé.