Bydlení v židovské čtvrti

Životní podmínky v boskovickém ghettu byly, stejně jako v podobných městech s židovským osídlením, značně stísněné a hygienicky nevyhovující.

Jednou z příčin bylo to, že od 18. století platily tzv. familiantské zákony, které redukovaly počet legálně žijících židovských rodin. Uzavřít sňatek, a tedy i založit rodinu mohl dospělý Žid teprve tehdy, pokud se v daném místě počet rodinných jednotek snížil pod předepsaný maximální počet (tzv. numerus clausus), a to buď úmrtím hlavy rodiny, nebo trvalým vystěhováním rodiny. Na uvolněné místo pak už zpravidla čekala celá řada uchazečů, kteří museli splňovat řadu průběžně se měnících kritérií, např. manželský původ, věk, prvorozenectví, vzdělání, minimální výše majetku atd. O přidělení uvolněného tzv. familiantského čísla rozhodovala buď židovská samospráva, vrchcnost nebo správa. Korupce, protekce a manipulace s pořadníky uchazečů bývaly běžnou záležitostí.

Základní podmínkou pro získání familiantského práva bylo vlastnictví nemovitosti, kterou mohla být třeba jen jediná místnost. Hranice ghetta byly zpravidla definitivní, a tak se stávalo, že ve většině domů bydlelo více rodin, domy se dělily a různě nastavovaly.

V Boskovicích byla typickým místem poznamenaným tímto jevem ulice V síňkách situovaná v dnešní proluce pod ulicí Bílkovou.

J. Bránský popisuje židovské Boskovice poloviny 18. století takto:

„Domy byly různě veliké, bloky nepravidelné, stavebníci využívali úsporně a vtipně terénní nerovnosti. Až na některé výjimky je domovní zástavba v ghettu drobnější než v křesťanském městě, domy jsou převážně jednopatrové, přízemí a často sklepní suterén jsou intenzivně využívány k obchodním účelům jako „kvelby“. Zahrady většinou neexistují, mnohde se obyvatelé musí spokojit tmavými dvorečky. V jednom domě bydlí obvykle dva i více majitelů, z nichž každý má ve svém vlastnictví určitou část domu. Majitel domovní části v prvním poschodí byl nejednou nucen přistavět z ulice schody, aby se vůbec do svého bytu dostal. ... Dělením domů mezi různé vlastníky vznikala tzv. kondominia. Majitel části v jednom domě stal vlastníkem další části v sousedním domě, aby si tak zvětšil svůj byt – třeba jen o jednu místnost, do které si ze svého bytu prorazil spojovací dveře.“

Kašna smrti nacházející se v židovské čtvrti dodnes svědčí o problémech, se kterými se přeplněné ghetto potýkalo: znečištění zdrojů pitné vody měl za následek časté epidemie.

Čb. fotografie v perforovaném rámečku 6,2x9,2 cm, kašna smrti v ghettu, třicátá léta 20. století.

Pohled na zadní trakty židovských domů v Bílkově ulici (dnes terasy a parčík). V popředí stojící mužská postava a sedící chlapec, muž s trakařem a pes, cca 1890.

Doubravská ulice - dnešní Bílkova ulice. Pohled od židovské školy. V popředí dvě děti a pes, cca 1890.

Pohled z ulice U Koupadel do ulice U Templu, padesátá léta 20. století.

Se stísněností prostor se nemuseli vypořádat Židé pouze za života, ale také po smrti. Pohled na náhrobky na židovském hřbitově.

Ačkoli si dnes představíme pod slovem tóra svitek pergamenu, lze předpokládat, že v židovských domácnostech se velmi často nacházela Tóra ve tvaru klasické vázané knihy - jako je například tato.

Svitek do mezuzy se vkládal do speciální schránky, mezuzy, která se připevňovala na rám dveří židovských domů.

A zde je překlad modlitby do češtiny:

Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, z celého srdce svého, z celé duše své a ze vší síly své. A budou tato slova, která ti přikazuji dnes, ve tvém srdci. Budeš je opakováním vštěpovat svým synům a budeš o nich mluvit, když budeš sedět ve svém domě, když budeš chodit po cestě, když budeš uléhat a když budeš vstávat. Přivážeš si je na znamení na svou ruku a budou pamětním náčelkem mezi tvýma očima. A napíšeš je na veřeje svého domu a svých bran.

Pokud budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes přikazuji – milovat Hospodina vašeho Boha a sloužit mu celým vaším srdcem a celou vaší duší, pak dám déšť vaší zemi v pravý čas, déšť časný i pozdní. A budeš sklízet své obilí, svůj mošt a svůj olej, a dám trávu tvému poli pro tvůj dobytek a budeš jíst a nasytíš se. Chraňte se, aby nebylo zlákáno vaše srdce, a vy jste se neodvrátili a nesloužili jste jiným bohům a neklaněli se jim. To by proti vám Hospodin vzplanul hněvem, uzavřel by nebesa a neměli byste déšť. Země by nedávala svou úrodu a rychle byste zmizeli z povrchu té dobré země, kterou vám Hospodin dává. Vložte si tato slova do svého srdce, do své duše a přivažte si je na znamení na svou ruku a budou pamětním náčelkem mezi vašima očima. Učte je vaše syny, aby o nich mluvili, když budeš sedět ve svém domě, když budeš chodit po cestě, když budeš uléhat a když budeš vstávat. A napíšeš je na veřeje svého domu a svých bran, aby rozmnoženy byly tvé dny a dny tvých synů na zemi, kterou Hospodin slíbil dát vašim otcům, jako dny nebes nad zemí.