Synagogy v proměnách času

Ač se to nezdá, Boskovice byly městem, v němž se nacházelo hned několik synagog. Do současnosti se dochovala však jediná z nich, protože synagoga minor a Löw-Beerova synagoga byly po válce zbořeny.

Synagoga Maior

Synagoga maior byla vybudována v roce 1639 italským stavitelem Silvestrem Fiotou. V této základní podobě byla tvořena třemi částmi: předsíní, hlavní mužskou lodí a ženskou galerií v prvním patře. V předsíni je dodnes zachováno kamenné umyvadlo, tzv. kijor k rituálnímu omývání rukou a tři pokladničky, kam Židé vkládali své finanční příspěvky. Koncem 17. století byla synagoga rozšířena a barokizována. Následovaly další úpravy, např. rozšíření ženské galerie, postavení dřevěné tribuny pro chlapecký pěvecký sbor, z konce 19. století pochází litinový balkón.

Synagoga Maior ve 20. století

Poslední úpravy synagogy před 2. světovou válkou v duchu ortodoxních pravidel inicioval poslední boskovický rabín Isidor Reich. V roce 1941 byla synagoga uzavřena a předměty liturgické povahy byly odvezeny do Prahy, kde Němci chtěli zřídit „muzeum zaniklé kultury“. Z této synagogy tak bylo odvezeno 80 stříbrných předmětů a 200 kusů textilií. V roce 1942 byli boskovičtí Židé transportováni do vyhlazovacích táborů. Zpět se vrátilo pouhých 14 osob. Modlitební spolek, který přeživší obnovili, zanikl počátkem 50. let a synagoga sloužila jako skladiště. Zdálo se, že židovské Boskovice zanikly. V 80. letech se však začaly objevovat iniciativy, které si kladli za cíl upozornit na špatný stav židovské čtvrti a zasadit se o její záchranu. V roce 2002 byla po více než deseti letech dokončena obnova synagogy.

Do hlavní části synagogy měli přístup pouze dospělí muži ve věku od 13 let.

Při rekonstrukci byly odkryty nástěnné malby ze 17. a 18. století.

Černobílá fotografie interiéru synagogy minor. Uprostřed čtecí pult, vpravo velké zalomené okno, lavice, schrána na toru (aron ha-kodeš).

U synagogy kolem roku 1930. Na pravé straně fotografie část balkonu synagogy, v levé části bývalá židovská "radnice", snímku dominuje dům, jenž sousedil s nadačním domem rodiny Beerovi. Nyní Traplova ulice. V pozadí kostelní věž.

Pohled na synagogu maior a schodiště u domu U Templu 6, třicátá léta 20. století.

Černobílá fotografie interiéru vedlejší lodě synagogy maior po rekonstrukci v r. 1935 - pohled na balkon galerie pro ženy a oblouk.

Černobílá fotografie interiéru hlavní lodě synagogy maior po rekonstrukci v r. 1935.

Interiér hlavního sálu synagogy před rekonstrukcí provedené Arnoštem Wiesnerem v r. 1935. Zachycuje řečniště (bima), umístěné ještě těsně před schránou na tóru, pultík je pokryt pláštěm. Schrána na tóru je překryta bohatě zdobenou draperií, nad schránou je původní desatero se svatozáří. Po stranách schrán na tóru je dobře patrna výzdoba snad rostlinná i vitráže bočních oken a lustry.

Jedním z dodnes dochovaných předmětů, které je možno jednoznačně identifikovat nejen jako boskovické, ale také určit přesné místo odkud pocházejí, je tato draperie. Na základě dochovaných obrazových materiálů panuje přesvědčení, že se tato textilie nacházela v synagoze minor.

Fotografie pochází ze sbírek Židovského muzea v Praze.

Štít na Tóru se znamením lva a medvěda svědčí dodnes o významné roli a pozici rodiny Löw-Beer, jejíž jméno můžeme přeložit právě jako slova "lev" a "medvěd".
Fotografie pochází ze sbírek Židovského muzea v Praze.