Oděv v 19. století
Předtím, než vejdeme do neklidného 20. století, podívejme se na, především pro ženy, příjemné téma - dámskou módu 19. století. Toto století lze označit jako období, kdy byl způsob oblékání silně určen tím, k jaké sociální vrstvě člověk patřil. Od poloviny 19. století se však i v měšťanských rodinách klade větší důraz na módu jako takovou (tedy nejen na čistotu a podobné věci). Oděv se i zde stává dokladem stupně společenské prosperity a společenského postavení. Dívky byly vedeny k tomu, aby si oděv dokázaly (alespoň částečně) ušít samy. Pokud bychom v tomto období hledali zdroj módní inspirace, byla by to Paříž.
Ideální ženská silueta 2. poloviny 19. století aneb pro krásu se musí trpět
Ideál ženské krásy by se v tomto období dal popsat následujícími slovy: plná ženská silueta a štíhlý pas (zaručený šněrováním korzetu). Dlouhou dobu byl důraz kladen na dolní partie těla (z krinolíny vznikl tzv. honzík). Teprve na konci století se zájem přesunuje na poprsí, kde zůstává minimálně do 40. let 20. století.
A zde můžete vidět, jak se jednotlivé části oděvu oblékaly.
Součásti dámského oděvu na konci 19. století.
Jedná se o oděv ženy z vyšší či střední vrstvy společnosti 2. poloviny 19. století, konkrétně kolem roku 1887. Na obrázku chybí pouze spodní prádlo, které je zajímavé tím, že mezi nohama byl stále ještě volný otvor, který umožňoval v době dlouhých sukní snadnější odskočení si na toaletu.
Punčochy byly opatřeny mašlemi, které umožňovali snadné zavázání a zaručovaly, že punčochy držely na svém místě. Materiálů se používalo několik a lišily se podle ročního období: v zimě se nosily vlněné punčochy, v teplejších obdobích roku hedvábné či bavlněné.
Boty, které zde můžete vidět nejsou na šněrování (které v té době bylo běžné) ale na knoflíčky. Speciální háček umožňoval jejich snadnější zapnutí.
Korzet se nejdříve zapnul v přední části a teprve následně se šněroval vzadu. Většinou se utahoval korzet na dvakrát, aby si na něj tělo zvyklo, a tak bylo možné větší utažení. S jeho oblékáním mohla pomoci služebná, ale ženy to zvládaly i samy.
Lehká spodnička se nosívala v chladnějších obdobích roku, v létě byla vynechávána.
Košilka skrývala korzet, aby nebyl vidět, a také pomáhala odsávat pot, aby se nedostal na svrchní části oděvu. Zapínala se na knoflíčky.
Honzík, neboli vycpávka ženských sukní, je v tomto případě otevřený. Běžně ale mohl být i pokrytý látkou. Ač to tak možná nevypadá, tak i s touto částí oděvu si bylo možné sednout. Jak je to možné? Honzík byl totiž „sklápěcí“.
Hlavní spodnička byla nepominutelnou součástí oděvu. Umisťovala na přes Honzík a vzadu bylo více látky než vepředu.
Sukně byla již svrchní součástí oděvu a na její výrobu byla používána bavlna nebo hedvábí. Sukně měly kapsy – velké se nacházely ve švech a docela maličké byly umístěné v pase. Ty sloužily na mince nebo na hodinky.
Draperie neboli přehoz přes sukni.
Kabátek se nejdříve zapínal vnitřním páskem, který se nacházel v pase a teprve potom jej bylo možné zapnout na knoflíčky.
Čepec se vázal mašlemi pod bradou.
https://www.forbes.com/sites/kristinakillgrove/2015/11/16/how-corsets-d…
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/22/Wasp_waist.png
Kybalová, Ludmila: Dějiny odívání. Od empíru k druhému rokoku. Praha 2004.
Lenderová, Milena: Z dějin české každodennosti. Život v 19. století. Praha 2017.
Válka, Miroslav (ed.) a kol.: Lidová kultura a nářečí na Boskovicku. Boskovice 2009.