Písemnictví ve středověku

Ve středověku byli autory listin nejčastěji členové církve, ať již listinu sepsali ve službách panovníkovi, církvi či šlechtě. U významných dvorů vznikaly kanceláře, na jejichž provoz dohlížel notář, který koncipoval listiny a dohlížel na ostatní písaře.  Listiny byly opatřené pečetí, která nahrazovala podpis a umožňovala tak jednoznačnou identifikaci osoby. Na této listině lze v pravém dolním rohu vidět pozůstatek po tzv. pečeti přitištěné.

Listina vydaná Jarošem ze Zástřizl, dědicem městečka Boskovice, v níž předává členům Jednoty bratrské k užívání dům, kde si mohou postavit kostel. Zároveň jim dává privilegia vykonávat řemesla a kupovat nemovitosti jako ostatní měšťané. Ve spodní části listiny můžeme vidět „provázky“ na něž se přivěšovaly pečeti. (Zdroj: Akta Braci Czeskich, sygn. 26)

Tento šlechtic se stal v polovině 15. století olomouckým biskupem, o čemž svědčí i vzhled pečeti – biskupská mitra v horní části. Tvar pečetí býval ve středověku různý, nejčastější však byl kulatý, který vidíte na fotografii. Jak lze vidět, na pečeti mohl být text, znak či obrázek. Především u panovníků se objevoval i jejich portrét. Pečeti jsou buď voskové, nebo kovové, ve druhém případě pak hovoříme o tzv. bulách.

Boskovickou bibli, která je uložena v Olomouci, můžeme řadit mezi tzv. rukopisy (=kodexy). Její rozměry jsou 45,5 x 33 cm a obsahuje 537 pergamenových folií s 80 iluminacemi, kresbami, z nichž je část nedokončena. Text je psán česky dvěma písaři, kteří používali diakritický pravopis – mimo jiné, i z tohoto lze soudit, že bible byla sepsána v okruhu Husových příznivců. Použití zlacení, drobné obrázky, tzv. miniatury (jaké můžeme vidět na levé straně knihy) a zdobené iniciály (na pravé stránce) v kombinaci s časově náročným ručním psaním činily z vlastnictví knihy ve středověku luxusní záležitost. Odhaduje se, že „výroba“ boskovické bible musela trvat déle než 4 roky a jejím objednavatelem musel být bohatý člověk.